Předposlední den naší návštěvy US měl na programu 3 hlavní body. Předat motorky spediční firmě na cestu do Evropy, navštívit Hollywood bulvár a koupit zavazadla, ve kterých převezeme věci z brašen a nákupy z outletu domů (ty původní jsme totiž vyhodily v Atlantě, když jsme usedli do sedla motorek).
Ráno 23.4. bylo v LA docela ošklivo, po dešti, místy mlha, cca 12 stupňů. V 10:00 jsme měli předávat motorky k dopravě. Sbalili jsme potřebné věci a vyrazili na Long Beach. Cesta měla nostalgický nádech, věděli jsme, že pak naše stroje neuvidíme měsíc, možná dva. V 11 hodin, po 12 mílích cesty, jsme dorazili do spediční firmy a vyřídili formality. Doufáme, že motorky dorazí včas a v pořádku domů.
Najednou jsem byli jak holí v trní, protože jsme byli v LA bez dopravních prostředků. Vyrazili jsme pěšky někam směrem k našemu hotelu a nevědomky si připravili bod nad rámec našeho programu. Šli jsme si, fotili co se nám líbilo. Přístav, ulice, auta atd.. Ivan měl na krku svoji zrdcadlovku a šel asi 200 metrů před náma. Šli jsme kolem rafinerky, která vyzývala k focení. Najednou jsme zaznamenali, že se Ivan vybavuje s nějakým černochem. Mysleli jsme si, že se ptá na cestu, jak vypadnout z této průmyslové oblasti.. Nebylo tomu tak, byla to ochranka rafinerky. Byl to opravdu protivný dědek, který se cítil ve své roli opravdu důležitě. Remcal, že tam nemáme co dělat a že focení v této oblasti odporuje americkým zákonům. Ukázali jsme mu fotky a ubezpečovali ho, že jsme turisti, kteří přišli o svoje dopravní prostředky a že jenom procházíme kolem.. On si mlel svou a tvrdil, že policie už je na cestě. Nevěnovali jsme tomu pozornost a šli dál. Asi po pětistech metrech jsme narazili na park, kde jsme si lehli do trávy a já jsem si fotil a natáčel odrzlé chipmunky, které se cpali květy z nedalekého krásného stromu.. Asi po deseti minutách přijel chlapík s policajty. Museli jsme jim ukázat pasy, foťáky a následoval krátky výslech. Byl na první pohled dost neformální a přátelský. Zaznamenali jsme ale, že na spoustu věcí se vlastně ptali dvakrát a řekl bych, že si tím ověřovali konzistenci našich tvrzení. Ukázalo se, že to jsou rozumní chlapíci. Vysvětlili cosi dědkovi z ochranky, zeptali se jestli něco nepotřebujem a odjeli. Šli jsme shánět taxi, aby nás odvezl zpět na hotel.
Z hotelu jsme šli na nedalekou poštu, Ivan musel poslat spz zpět původnímu majiteli. Při cestě zpět jsme si dali pozní oběd v nějakém, řekl bych, marokánském kuřecím bufetu. Jídlo bylo super. K pití nám nabízeli colu, sprite apod.. Nechápali, že jsme Češi. Chtěli jsme pivo. Majitel překvapil a představil nám svou rozsáhlou nabídku. DOkonce měl i Rebela. Tak jsem mu řekl, toto je naše lokální pivo, které si navíc můžu dát u nás na hřišti. To, že není moje nejoblíbenější, jsem mu neříkal.
Příště ještě popíšu naší návštěvu Hollywwod bulváru a odlet domů (toto už píšu z domova dnes ráno).
